Kvantitativní porucha vědomí

Určení co nejpřesnější diagnózy pacienta v terénu je snahou každého zdravotníka v pnp. Od diagnostiky v pnp se odvíjí zahájení léčby v terénu, ale také postupy v následné nemocniční péči. Terénní diagnostika je založena z převážné části na klinickém vyšetření a odběru anamnézy, paraklinická vyšetření jsou značně omezena. Proto vzniká tato rubrika, která se bude věnovat oblasti vyšetřování pacientů, symptomatologií a souvisejícím tématům. Snahou není konkurovat odborně zaměřeným serverům s obdobnou tématikou. Stejně jako celý web, i tato rubrika by měla sloužit k pomoci při studiu studentům, čerstvým absolventům, nebo jen jako zdroj informací pro ostatní pracovníky v přednemocniční neodkladné péči.

Prvotní kontakt s pacientem

Vyšetření pacienta začíná, ať chceme či nechceme, při prvotním zpozorování (aspekci), která nám může hodně napovědět při následné diferenciální diagnostice. Proto bychom se se symptomy vázanými k celkovému obrazu člověka měli seznámit podrobněji. Prvním, nejdůležitějším symptomem, je vědomí.
Vědomí dělíme dle povahy na kvantitativní a kvalitativní. Dnešní přehled věnujeme vědomí kvantitativnímu.

Při vyšetření vědomí kvantitativního zjišťujeme hloubku spánků, vigilitu, bdělost. Nejčastější je kvantitativní vědomí děleno do 3. stupňů.

1. 1. st. zastupuje SOMNOLENCE, hlubší forma spánku. Člověk je probuditelný zevním podnětem mírné intenzity, představující spontánní otevření oči na hlasitější oslovení či lehký dotek. Po probuzení nedochází k probrání se k plnému vědomí, patrné jsou zpožděné reakce. Je-li ponechán takovýto člověk krátkou dobu bez vnějšího stimulu, opět usíná.
2. 2. st. SOPOR představuje výraznější poruchu vědomí. Člověk s touto poruchou je oproti somnolentnímu stavu hůře probuditelný algickým podnětem, který musí být většinou opakován. Odpovědí na tento podnět je obranný pohyb a grimasování, může dojít k otevření oči. Po verbální stránce nelze s člověkem navázat plnohodnotný kontakt, nejčastější reakcí je zamručení či jednoslovná, špatně artikulovaná odpověď. Pro nekontrolování sfinkterů je přítomná inkontinence.
3. 3. st. KOMA je charakterizováno pro stav člověka nereagujícího adekvátně na stimuly zevního prostředí. Z hlediska přítomnosti obranných reflexů je kóma děleno na mělké a hluboké
   Mělké koma – se zachováním reflexních činnosti, algické podněty vyvolávají pouze flexi či extenzi v končetinách. Pro zachování dávivého (faryngálního) reflexu je zvýšené riziko aspirace.
   Hluboké, areaktnívní koma – koma charakterizované celkovou areflexií, veškeré reflexní (zornicové, korneální i nociceptivní) činnosti jsou vyhaslé. Může dojít k poruše spontánní ventilace.

Opakem alterovaného vědomí je plná bdělost, vigilita. Člověk je v tomto stavu připraven k reakcím na podněty, je při vědomí a má přítomnou mysl. Fyziologickou alterací vědomí představuje všem známy, každodenně praktikovaný, někdy opomíjený a zanedbávaný spánek.

Věděl by někdo z vás, co představuje zkratka A-E-I-O-U u alterovaného vědomí? Napovím, jedná se o mnemotechnickou pomůcku.

Zkratka A-E-I-O-U představuje pomůcku k připomenutí příčin kvantitativní poruchy vědomí. 

A  - představují nehody (z anglického accidents), 

E  - patří endokrinním poruchám, 

I  - zánětům (inflamace) a intoxikacím, 

O  - náleží orgánovým poruchám/selháním 

U  - se skrývá nevyjasněné stavy.

Text od Pavla Kurka