Kvalitativní porucha vědomí

Kvalitativní poruchy vědomí představují další z veličin poukazující na potíže v oblasti centrální nervové soustavy, tentokrát spjaté s poruchou jasnosti vědomí (luciditou), zajištěnou prostřednictvím cerebrálního kortextu – srovnejte kvantitativní poruchu vědomí.
Zastoupení kvalitativních poruch vědomí se liší dle autorů. I přesto, že postupně dochází k přidružování některých stavů pod delirium, zůstaneme věrní původnímu třídění na amenci, delirium a obnubilaci.
Jak už bylo uvedeno v předešlé kapitole (kvantitativní poruchy vědomí), fyziologický stav centrální nervové soustavy představuje: člověka při vědomí, s přítomnou mysli (správné a plné uvědomění si sama sebe a svého okolí) a se schopnosti reakce na zevní a vnitřní podněty.
Projevem kvalitativní poruchy vědomí jsou poruchy orientace v osobě, místě nebo čase, poruchy myšlení a neadekvátní jednání.

1) Amence (stav zmatenosti)

U amentního stavu dochází k porušení toku myšlenek a vjemů, k myšlenkové dezorganizaci, k poruše paměti a dezorientaci. Psychomotorický neklid a chybné vjemy (halucinace) nebývají přítomny.
Amentní stav může být krátkodobého i dlouhodobého trvání, na období amence mívá člověk amnézií.
Etiologie zahrnuji těžké celkové onemocnění, těžké infekce, aterosklerózu mozku a hypoglykémií při předávkování insulinem u diabetika a další.

2) Delirium (akutní stav zmatenosti)

Představuje organickou duševní poruchu s krátkým, přechodným stavem zmatenosti, rozvíjí se během několika hodin až dnů, častokrát se opakující, vzniklou na nejrůznějších podkladech (toxické, ischemické či metabolické, hypoxické a mozkové léze) s následnou nespecifickou mozkovou odpovědí. V průběhu stavu mohou být epizody téměř plné lucidity, zejména přes den. Na událost může být celková nebo pouze částečná amnézie.
Symptomy:
Snížení chronické pozornosti na podněty vnějšího okolí, inkoherence (rozklad) myšlení daný myšlenkovou dezorganizací, poruchy vnímání, snížená úroveň vědomí, poruchy v cyklu spánek-bdění,
snížená nebo zvýšená psychomotorická aktivita, kompletní dezorientace (osobou, místem a časem) a zhoršení paměti.
Klinické symptomy zahrnují prodromy (předzvěstí) jako jsou noční děsy, anxieta nebo bolesti hlavy; zhoršenou krátkodobou paměť, poruchy vnímání, halucinace, iluze, bludy, dezorientace a poruchy pozornosti při rozvinutém deliriu; poruchy chování; somatické symptomy – tremor (třes), ataxie (porucha hybnosti s nesouměrnosti pohybů a jejich špatnou koordinací – např. při zavřených očích se nedokáže pacient trefit prstem na špičku nosu), dysartrie (porucha řeči se špatnou artikulaci), myoklonus (krátký záškub jednoho nebo skupiny svalů nezávislých na vůli člověka); a příznaky poruchy autonomních funkcí – tachykardie, zvýšená tělesná teplota, hypertenze, inkontinence, pocení, popřípadě mydriáza.
Etiologie:

• Snížená mozková perfúze – hypotenze, bradykardie, šok,
• mozkové poruchy – infekce, tumory, hemoragie, traumata, epilepsie, stavy po iktu),
• systémové infekce s horečkou a sepsí,
  
• endokrinopatie – hypo- i hyperpitutarismus, hypo- i hyperparatyroidismus, hypo- i hypertyreoidismus a Addisonova nebo Cushingová choroba.
• Metabolické poruchy – iontové disbalance, akutní pankreatitida, hepatální encefalopatie, porfyrie, poruchy acidobazické rovnováhy, malnutrice atd.
• Farmakologický způsobené delirium u vnímavých jedinců – antiarytmika, analgetika, opitáty, antipsychotika atd.
• Rizikoví pacienti – po celkové anestezií, vyšší věk nad 65 let, dementní, polypragmazie (podávání mnoha léků současně), abusus alkoholu nebo drog, sociální izolace

Rozdíl mezi amenci a deliriem je velice úzký, proto bývá někdy amence přičleňována k deliriu jako mírnější a déletrvající forma. Totéž platí u obnubilace, která se svými příznaky překrývá s deliriem, rozdíly jsou zejména v rychlém nástupu a ústupu obnubilantního stavu

3) Obnubilance (mrakotný stav)

Představuje kvalitativní poruchu vědomí se zachovalou prostorovou orientací, avšak bez schopnosti jednat dle vlastní vůle. Na provedené jednání je po konci stavu amnézie, má náhlý začátek i konec. Příčinami mohou být nejen psychiatrické stavy, ale také některé nekonvulzivní epileptické záchvaty a úrazy
Etiologie:
Obnubilance může být vyvolaná řadou poruchu, jako jsou epilepsie, postraumata hlavy, stav po úžehu, psychózy, patická (chorobná) opilost, disociativní poruhy (asociativní amnézie, d. fuga, stupor, d. porucha identity, d. porucha motoriky).
Podle míry a intenzity přítomnosti příznaků jsou rozčleněny formy obnubilace na stuporozní (strnulou), delirozní a automatickou a na Genserův syndrom.
Stuporozní forma je charakterizovaná nepohybujícím se člověkem s pohledem upřeným do neurčita, člověk nereaguje, nejí a je inkontinentní.
Delirozní forma je pravým opakem formy stuporozní, člověk je ve stálém pohybu se zvýšenou motorikou, přidružená je silná úzkost, bludné představy a útočnost. Objevuje se u patické opilosti.
Autoamtická forma charakterizovaná nenápadným jednáním člověka. Koná činnosti neodpovídající zdravému jedinci.
Uvedený přehled kvalitativních poruch vědomí je pouze stručným, nekompletním sumářem pro zjednodušení orientace v dané problematice.

V případě hlubšího zájmu o problematiku doporučuji odbornou literaturu jakékoliv neurologie (např. zdroje: AMBLÉR, Zdeněk. Základy neurologie: Učebnice pro lékařské fakulty. Šesté, přepracované a doplněné vydání. 6. vyd. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-433-4.; NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-246-0502-3.), urgentní medicíny (zdroje: ŠEBLOVÁ, Jana a Jiří KNOR. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4434-6.; DOBIÁŠ, Viliam. Prednemocničná urgentná medicína. 2. vyd. Martin: Osveta, 2012. ISBN 978-80-8063-387-5.) a další zdravotnickou literaturu.

Text od Pavla Kurka