pátek 3. března 2017

Budeme monitorovat nitrokostní tlak z intraoseálního vstupu už brzy?

V urgentních situacích je nezbytný vstup do krevního řečiště k doplnění tekutin a aplikaci léků. Stává se, že zajištění intravenosní linky je nemožné. Zavedení centrálního katetru je v přednemocniční péči spojeno s více riziky, při resuscitaci je zavedení bez přerušení kompresí hrudníku nepředstavitelné a i v ostatních situacích znamená časové zdržení.
Intraoseální vstup je tedy nejvhodnější volba. Účelem studie, kterou provedl Ralf Frascone se kolektivem na prasečích modelech, bylo zjistit zda by mohl být monitorován nitrokostní tlak, stejně jako centrální žilní, nebo arteriální tlak.
Prasečím modelům byl zaveden arteriální katetr a senzory tlaku do kostních vstupů do humeru, distální části femuru a proximální části tibie. Tlaky byly sledovány v pěti fázích narůstající hypovolemie. Tlaky z intrakostních vstupů pak porovnali s arteriálním tlakem.
Výsledky byly překvapivé. Průběh tlaku (křivky) z intraoseálního vstupu ve většině kopíroval arteriální tlak (dokonce včetně diakrotického zářezu). Hodnoty se pohybovaly mezi 16 – 18 mmHg a představovaly 22% arteriálního tlaku. Objevily se i změny křivky způsobené ventilací. Nejrychleji reagovaly na změny arteriálního tlaku a také nejvěrněji kopírovaly tuto křivku senzory tlaku na na pažní kosti.
V závěru uvádí, že uvedená studie naznačuje možnost užití v klinické praxi.